Blog archive 2007/03
Příkazový řádek v kontextovém menu složky
Pokud i ve Windowsu stále používáte příkazový řádek, asi vás (stejně jako mě) nebaví postupně se prodírat složkami od defaultní C: až k té, kterou potřebujete. Není ani moc pohodlné v každé takové složce mít krátký dávkový soubor run.bat, který by příkazový řádek spustil v aktuálním adresáři. Problém se dá však jednoduše vyřešit malou změnou registru, díky které budete mít po kliknutí pravým tlačítkem myši v kontextovém menu každé složky novou volbu “Otevřít v příkazovém řádku“.
Vzhledem k tomu, že úprava registru spadá do kategorie “nebezpečných operací“, doporučuji přečíst si článek o Zálohování a úpravách registru na stránkách Microsoftu. Pokud ale budete opatrní, nic se vám ani vašemu systému nestane ;)
Postup přidání položky do kontextového menu:
- Spusťte program Regedit (Start -> Spustit - > “regedit“ nebo Start -> Spustit - > “regedt32“)
- Najděte (například pomocí vyhledávání) klíč “HKEY_CLASSES_ROOTDirectoryshell“
- Vytvořte nový podklíč “command“: “HKEY_CLASSES_ROOTDirectoryshellcommand“
- Vpravo změňte hodnotu nově vytvořeného klíče (default) na název položky, kterou chcete mít viditelnou v kontextovém menu složky. Například “Otevřít v příkazovém řádku“
- Vytvořte nový podklíč “command“: “HKEY_CLASSES_ROOTDirectoryshellcommandcommand“
- Změňte hodnotu nově vytvořeného klíče (default) na název programu, který se má spouštět:
Pro Windows 95, 98 a Me: command.com /k cd "%1"
Pro Windows NT, 2000 nebo XP: cmd.exe /k cd %1 - Vyzkoušejte funkčnost ;)
Zdroj: http://www.pctools.com/
add comment
view posted comments (0)
Spouštění programů z příkazové řádky ve Windows
Pokud i ve Windowsech stále používáte konzoli s příkazovým řádkem, můžete opakovaně potřebovat spouštět nějaký program, který není součástí původního systému. Pro jeho spuštění v libovolném adresáři pak máte několik možností.
Zadání úplné cesty k programu
Toto je nejjednodušší, ale nepříliš pohodlný způsob. Zvlášť pokud je cesta k souboru dlouhá. Proto se častěji obracíme k jiným možnostem. Možnost kopírovat program do každého adresáře zvlášť ani neuvažuji, i když ve specifických případech to může pomoci.
Zkopírování programu do systémového adresáře
Tato možnost znamená jednoduše zkopírovat soubor do adresáře c:windowssystem32. Pokud totiž systém spoutěný program nenajde v aktuálním adresáři, začne ho hledat právě zde. To se hodí zejména pro jednotlivé programy, které ke své funkci nepotřebují žádné jiné.
Přidání cesty do systémové proměnné PATH
Poslední možnost, kterou uvádím (možná se najdou ještě další, o kterých nevím), je editace systémové proměnné. Ty najdete když kliknete právým tlačítkem na Tento počítač (My Computer) -› Vlastnosti (Properties) -› Pokročilé (Advanced) -› Proměnné prostředí (Environment variables). Mimojiné tam je i Path, kde jsou adresáře oddělené středníkem. Tam stačí připsat adresář s vaším souborem nebo soubory a je hotovo.
Změna MAC adresy
MAC adresa (fyzická adresa) je jednoznačné, 48-bitové označení síťové karty nebo jiných síťových prvků (router apod.), které je zpravidla uložené hardwarově přímo na kartě, ale můžeme se dostat do situace, kdy ji potřebujeme změnit.
Změnit MAC adresu se čas od času hodí, ale není to úplně triviální úkol. Když jsem se o změně MAC adresy zajímal, narazil jsem na zajímavý článek na http://www.klcconsulting.net/change_mac_w2k.htm, podle kterého také vznikl tento návod. V zásadě můžeme využít několik přístupů:
Změna přímo v nastavení síťovky
V systému Win XP a jemu podobných by mohl fungovat tento postup: Start -> Nastavení (Settings) -> Ovládací panely (Control panel) -> Síťová připojení (Networdk connections). Klikněte pravým tlačítkem na síťovou kartu, u které chcete MAC adresu změnit, zvolte Vlastnosti (Properties). U názvu síťové karty klikněte na -> Konfigurace (Configure) -> a vyberte záložku Pokročilé (Advanced).
Pokud se povedlo, v levé tabulce najdete buď “Síťová adresa“ nebo “Lokální adresa", v pravo potom zadejte novou MAC adresu bez dvojteček, bez pomlček, pouze šestnáctkové číslice.
Poté je nutné restartovat síťové připojení, buďto příkazem ipconfig nebo přes okna Síťové připojení -> Opravit.
Změna v registru
Jiný způsob, jak změnit MAC adresu, je zásah do registrů. Podrobný návod si můžete nastudovat na zmíněné stránce: http://www.klcconsulting.net/change_mac_w2k.htm.
Změna pomocí programu
V neposlední řadě můžete využít specializovaného programu. Jedním takovým je SMAC, jehož nevýhodou ale je, že se musí koupit nebo cracknout :)
Doufám, že se vám změna “mekárny“ povede!
QIPuju! Proč?
ICQ - Kdo by to neznal. Každý už ale možná neví, že zkratka ICQ je takovou slovní hříčkou a ve skutečnosti zkratkou pro anglický výraz I seek you - hledám tě. Ale o tom psát vlstně ani nechci.
Dnes a denně se zamýšlím nad tím, proč stále tolik lidí používá k tzv. Instant messagingu (tak se odborně říká chatování přes ICQ apod.) původní klient od ICQ (dnes tuším ve verzi 5.1). Z mého pohledu má pro mě tisíc a jednu nevýhodu - pomalé spouštění, nepřehledný a příliš rozměrný kontaktlist, všudypřítomné reklamy, spoustu zbytečných funkcí, málo ikonek použitelných k vyjádření aktuálního statusu...
Snad jen možnost hraní her (které nejsou špatné 
) by mě přinutilo spustit tento nástroj ďábla 
.
Přitom je na internetu bezpočet jiných klientů, kteří umí komunikovat nejen protokolem ICQ. Mezi ty nejznáměší patří Miranda IM, Gaim a v poslední době QIP (Quiet Internet Pager, oficiální stánky v angličtině).
Právě ten posledně jmenovaný jsem si oblíbil nejvíce. Zde jsou moje důvody:
- přehledný a úsporný kontaktlist
- intuitivní ovládání
- přehledné nastavování
- spolehlivý
- bez reklam
- freeware
- množství ikonek do statusu
- legrační smailíci, kterými jsem pro ukázku vyzdobil i tento článek
Pokud byste se rozhodli vyzkoušet QIP na vlastní prsty, neměli byste se zaleknout ruským původem. Rusové (pokud to zrovna nejsou mafiáni 
) se poslední dobou stali vcelku schopnými programátory, což také dokazují tvorbou prvotřídních počítačových her. Na stránkách http://www.qip-info.tk/ dokonce najdete češtinu, jinak je program pochopitelně v angličtině. Drobnou nevýhodou QIPu je to, že je close-source, tedy nemá otevřený kód a zatím se autoři nerozhodli převést ho přímo pod operační systém Linux. Tam ho rozchodíte pouze pomocí programu Wine.
Autoři v posledních verzích (nyní je na světě verze 8010, ale nová verze přichází průměrně každé 2-3 týdny, takže v době kdy toto čtete nejspíš již existuje novější) výrazně zlepšili posílání souborů, které bylo dlouhou dobu trnem v oku nejednomu uživateli QIPu. Krom toho stále dolaďují maličkosti, aby se z QIPu stal časem poslušný a příjemný sluha a ne zlý pán (jako je ICQ 5.1 
)
Srovnání ICQ a QIP (kvůli velikosti ICQ jsem oba zmenšil na 50%) 
EDIT: Změna je život, QIP už pro mě není IN, teď jedu na Pidgin IM.
Mé začátky s Gimpem
Proč používat Gimp?
V mém případě jsem se ke Gimpu dostal, když jsem hledal grafický program na úrovni, který bude zdarma. Gimp podle všeho umí to, co například Photoshop od Adobe, který ale stojí nehorázné peníze (nebo se jeho cracknutím dostane člověk na hranu i za hranu zákona).
Gimp je naproti tomu distribuován zcela zdarma, a navíc jako Open Source. Další výhodou může být i velikost programu, která je oproti Photoshopu asi osminová.
První spuštění
Nutné zmínit, že k používání Gimpu musí být nainstalována knihovna GTK+. S instalací pod Windowsem jsem problémy neměl, o to víc jsem byl zaskočen při první smysluplné práci. Zaslechl jsem sice jakési zvěsti, že uživatelské prostředí není příliš “user-friendly“, ale tohle jsem nečekal.
V první chvíli jsem neuměl nakreslit ani čárku, natož vytvářet nějaký složitější projekt. V té chvíli jsem marně vzpomínal na Photoshop, kde je uživatelské prostředí daleko intuitivnější. Po pár minutách snažení jsem své snažení vzdal a na Gimp jsem na půl oka zanevřel.
Druhý pokus
Začalo mě hryzat svědomí.
“Když už jsem ho nainstaloval...“ nebo
“Přece nejsem tak blbej...“
Mrknul jsem na české stránky věnované Gimpu a stáhnul si manuál. 310 stránek mě sice trochu vylekalo, ale s množstvím demonstrativních obrázků šlo čtení rychle. Spustil jsem Gimp podruhé. Z manuálu už jsem trochu chápal, o co jde. Dokonce jsem dokázal nakreslit něco smysluplného :) Manuál jsem samozřejmě nečetl celý, jen vybrané pasáže toho, co mě zajímalo. A ouvej! Ono to najednou začínalo jít!
Pochopil jsem unikátní práci s pracovními panely, i jsem se zorientoval v hlavní liště. Začínal jsem chápat filozofii Gimpu. A o to právě šlo. Pochopit jeho filozofii. Najednou se mi zdálo všechno intuitivní! Netrvalo to ani tak dlouho a já byl schopen v Gimpu dělat stejné věci jako ve Photoshopu. Některé šikovné funkce jsem ve Photoshopu ani neznal (pokud je měl) a ty mi práci ještě ulehčily.
Nyní Gimp používám docela často. Neříkám, že nemá chyby, samozřejmě, že mi tam také něco vadí... Ale jsem spokojený a o to mi šlo. Mám kvalitní legální program!
Závěrečná rada, ponaučení
Ale abych se dostal k tomu důležitému: pokud se vám zdá Gimp oproti například Photoshopu neintuitivní, neohrabaný, nekamarádský atd., obětujte pár minut k nastudování jeho základních vlastností v manuálu. Třeba budete nakonec stejně příjemně překvapeni, jako já :)
