Šumava - dovolená na kolech

Minulý rok jsme s partou kamarádů absolvovali poznávací výlet po Řecku. I závěr letošního léta jsme si dlouho představovali v nějaké exotické destinaci, popijíc místní specialitku při teplém západu slunce. Přesto jsme nakonec zůstali věrni českým luhům a hájům a naším cílem se stala Šumava.

Místo pronájmu aut jsme zvolili cestu po vlastní ose. S bráchou jsme alespoň pořádně otestovali nové trekingové bicykly značky Kellys a náš kamarád Ivoš využil podobného, leč dříve vyrobeného vozidla. Přesto, že zpočátku naše expedice Šumava čítala nejméně stejný počet účastníků, jako expedice v minulém roce, nakonec jsme zbyli pouze my tři.

Kudy tudy cesta

Vyrazili jsme 31.srpna 2008 - já s bráchou z vysočiny, kamarád Ivoš již předchozí den z moravy. Poprvé jsme se srazili na Hlavním nádraží v Praze, odkud nás čekal první přejezd s plnou polní, neboť navazující vlak nám jel ze 4km vzdáleného nádraží Smíchov. Přejezd sám byl takovou zajímavou kulturní vložkou - nikdy by mě nenapadlo, že se po Václavském náměstí projedu na kole. S trochou štěstí jsme si potom stihli koupit párek v rohlíku a vyrazili jsme konečně směr Šumava. Skutečná cesta se vším všudy začala v Klatovech, odkud jsme se ještě tentýž večer přesunuli do kempu v Nýrsku.

Další den nás nepřivítal moc přívětivým počasím, dokonce jsme po pár kilometrech přes hodinu čekali v lesním přístřešku, než se déšť slituje. Vzhledem k tomu, že jsme stoupali z úpatí Šumavy (tedy jsme šlapali většinu cesty do kopce), nedělalo nám problémy zahřát celé tělo až po konečky prstů. Odměnou nám byly první panoramaticé výhledy na zamlžené kopce Šumavy. Je pravda, že některé kopce dokáží zvednout mandle, ale ten výhled nakonec stojí za to.

Během odpoledne jsme dorazili do Železné Rudy a odtud další den přes část Německa do Antýglu. Během toho nás na Německé straně čekal jeden "příjemný" kopeček z obce Scheuereck, který svou délkou okolo 3km a převýšením 330m nakonec bezkonkurenčně vyhrál mezi všemi Šumavskými kopci.

Koupání v Šumavské bystřině

V ten den jsme se dokonce stačili smočit ve Vydře, místní horské bystřině. Svěží až ledová koupel byla velkou výzvou, kterou jsme si nemohli nechat ujít. Ostré sluneční paprsky ale naštěstí pomohli překonat nižší teploty, které nás po celou dovolenou provázely.

Ráno jsme pokračovali dále a postupné snižování nadmořské výšky se pozitivně podepsalo na počtu ujetých kilometrů, kdy se pomyslná ručička tachometru zastavila lehce nad 90km. Zde musím upozornit, že jako netrénovaní cyklisté jsme s sebou vezli veškeré spacáky, stany, jídlo i zbytek potřebných věcí.

Ale je tu krásně, jako v Krumlově

Ve středu večer jsme se tedy ocitli u vodní nádrže Lipno, kde celá oblast okolo jeho přítoku ukončuje nádherné scenérie podhůří Šumavy a málo dotčená pole spolu se smíšenými lesy tvořila zajímavé přírodní kombinace. U lipna měla také naše cesta původně končit, podle plánu ale až v pátek. Další den jsme proto nabrali nový směr Český Krumlov, kde jsme na přespání využili vodáckého kempu. Večer jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít návštěvu tohoto nádherného historického města, nicméně zatímco vodáci byli plni sil a halekali až do ranních hodin, my jsme přes noc poctivě sbírali síly na další jízdu.

Ta pokračovala již poslední štací směrem k Českým Budějovicím, které jsme prohlédli jen v rychlém objezdu a pomalu jsme se začali chystat domů. Naše expedice skončila v pátek 5. září na chotěbořském nádraží. Tam nás další den čekalo i grilované prasátko, to už je ale jiná pohádka.

Šumava - brát nebrat?

Musím uznat, že pro cyklisty je Šumava velmi dobrý výběr. Na většinu míst auta nesmí a cesty jsou vesměs v dobrém stavu. Cyklistických stezek je na Šumavě oproti zbytku republiky opravdu požehnaně, takže je z čeho vybírat. Pro méně zdatné kolaře bych doporučil spíše rovinaté Jižní Čechy, Šumava je přeci jen pohoří, takže rovinaté odpočinkové úseky se hledají těžko. Alpy to ale nejsou, takže i průměrní cyklisté si určitě najdou své tempo a pokud se nepřežene denní plán, věřím, že dovolená na Šumavě vás nezklame.

add comment view posted comments (0)

Mé první Strojařské schody - 1:29,70

Před pár minutama jsem vystoupal své první "Strojařské schody", které mě v mnoha ohledech překvapily. Už při prezentaci mě překvapila vysoká účast, kdy se nakonec zapsalo přes šest stovek sportovních nadšenců, kteří se rozhodli zdolat převýšení 60m fakulty strojní na VUT v Brně. Závodníci přijeli z různých koutů republiky a i přítomnost médií potvrdila, že se jedná o tradičně prestižní záležitost.

Z 2. do 18. patra je to 320 schodů a 35 zatáček. To jsem sice věděl už před závodem, ale i tak mě celková náročnost závodu překvapila. Posledních pět pater bylo vyloženě na vůli.

Po protržení pomyslné cílové pásky jsem dokonce zavrávoral, protože moje pravá noha odmítla na vteřinku poslušnost. Naštěstí jsem ji rychle přemluvil a vše jsem ustál na dvou.

Celkový čas 1:29,70 a 117. místo z cekových 296 doběhnuvší - mám co zlepšovat.

Slává všem vítězům, čest všem, co doběhli, a lehké odpočinutní všem co nedoběhli.

add comment view posted comments (0)