Posts with tag Cestování
Letní dovolená - Chorvatsko, Slovinsko, Černá Hora
Pár tipů, kam se podívat, na cestě po Balkánu.
Celkový pohled na mapu
Černá Hora, Chorvatsko, Kemping v Evropě, Slovinsko
Dubrovník - Info, Mapa
Kotor - Info, Mapa
Bar - Info, Mapa
Pohoří Lovčen - Info,
Bývalé hlavní město Cetinje - Info, Mapa
Letovisko Budva - Info, Mapa
Split - Info, Mapa
Trogir - Info, Mapa
Šibenik - Info, Mapa
Zadar - Info, Mapa
Ostrov Krk - Info, Mapa
Biogradska Gora - Info, Mapa
Řeka Tara a její velký kaňon - Info, Mapa
Rijeka - Info, Mapa
NP Durmitor - Info, Mapa
Maribor - Info, Mapa
Hora Triglav (Julské Alpy) - Info, Mapa
add comment
view posted comments (0)
Letenky zadarmo fungují - za 20Kč do Londýna a zpět
O letenkách do Londýna za 20Kč jsem již psal. V tu dobu jsem, přiznám se, měl stále malé obavy. Vždyť to nejde na rozum. 20Kč za zpáteční letenku do Londýna - v úterý odpoledne tam a zpět ve čtvrtek po obědě.
Více foto z výletu do Londýna na Picasaweb Před odletem jsme se přímo na stránkách letecké společnosti Ryanair rovnou odbavili, takže jsme touto procedurou nemuseli procházet na letišti v Brně, Tuřanech. Jedna z nevýhod levného letu byla, že jsme nemohli mít zavazadlo pro odbavení, pouze příruční zavazadlo. A i přesto, že na stránkách Ryanair (seznam zakázaných věcí na palubě) se mezi zakázanými věcmi na palubě tekutiny již nevyskytují, stále platí zákaz brát s sebou více tekutin než 100ml. Nebyli jsme zdaleka sami, kteří díky informacím z webu již doufali v opak a nakonec se před odletem museli s přebytečnými tekutinami rozloučit. Kromě tohoto malého incidentu již ale vše proběhlo bez nejmenších problémů a mohu s potěšením konstatovat, že letenky v ceně 20Kč a někdy i méně, o kterých je mimojiné i web letenky snů, nejsou žádný podvod.
Letenky zadarmo - neuvěřitelné
Zpáteční letenky po Evropě za 20Kč. Nemohl jsem tomu věřit. Když mi kamarád uprostřed noci zavolal, neváhal jsem ani minutu. Nyní máme koupené letenky Brno-Londýn-Brno za 20Kč (a to včetně poplatků). Cesta mě se dvěma dalšími spolužáky čeká za pár týdnů a jak to celé dopadne, budu pečlivě referovat. Nejde to na rozum, ale letenky se dají sehnat i levněji (například nyní zpáteční Bratislava-Londýn za €0.01), o těch nejzajímavějších akcích se můžete dozvědět na webu letenkysnu.cz, kde autor Pavel Horalík sbírá informace o nejlevnějších letech, které se je možné sehnat.
Ještě něčím je ale projekt zajímavý - autor zkouší stránku zmedializovat pomocí sociálních sítí, jako je například Facebook. Ovšem pokud stránka téměř den co den nabízí letenky i za €0.01, o návštěvníky nemůže mít nouzi.
Jednodenní lyžování v Rakousku
Bylo krátce po Vánocích a já už se nemohl dočkat, kdy vyzkokuším nové karvingové lyže. České hory díky nízkým teplotám sice konečně dosněžily potřebný základ, ale tradiční nekonečné fronty nás neustále odrazovaly, až jsme se rozhodli pro rakouské lyžařské středisko Hochkar.
Podle uvítací tabule "Nejlepší středisko ve východních Alpách" se nachází v Dolních Rakousech, kousek od města Göstling. Z Vysočiny jsme po 5 hodinách najeli lehce přes 300km. Vstávání o půl 4 ráno sice není podle mého gusta, zato jsme o půl 10 stáli pod parádními 2km sjezdovkami, pod námi 140cm perfektního sněhu a fronty na sedačkové lanovky byly maximálně pár minut. A to byla neděle mezi Vánocemi a Silvestrem. Paráda.
Navigace po Rakousku i bez GPS není problém, stačilo se držet silnic č.36 a posléze č.25, které nás zavedly až k boudičkám, které vzdáleně připomínaly dnes již opuštěné hraniční přechody. Tam jsme si koupili Skipasy - magnetické karty, které fungují na slušnou vzdálenost, takže bylo možné je po celé lyžování nechat v kapse bundy. Pro dospělé 30 eur (+2 eura karta) na den, což je téměř srovnatelné s českými velehorami, ovšem kvalita je trochu jinde. Poté nás čekalo ještě asi 8km prudkého stoupání do samotného centra, kde je dostatek parkovacích míst nedaleko od lanovek. Za parkování se neplatí, jen při odjezdu je dobré vrátit čipové karty, za které se dostanou dvě "éčka" zálohy nazpátek.
Když jsem se po pár letech snowboardingu opět postavil na dvě lyže, byl jsem překvapen, že celkem obstojně držím požadovanou stopu. Sluníčko svítilo ostošest, jen mráz byl trochu nepříjemný. Zimu jsme trochu potlačili výborným guláškem za 3,20 a hurá zpátky na sjezdovku. Tam jsme vydrželi do 4 hodin, kdy se lanovky pomalu zastavují. Napoprvé toho bylo letos až až.
Cesta zpátky sice ubíhala pomalu, protože jsme nebyli zdaleka jediní, kdo vydržel do konce. Prakticky jedna dlouhá kolona jela až k dálnici na Vídeň, kde jsme se odpojili směr Čechy. Třičtvrtě hodiny jsme navíc čekali, než jsme se dostali z parkoviště. Pro jednoho řidiče by další 5-ti hodinová cesta byla po celodenním lyžování asi pěkná zabíračka, my jsme se ale střídali ve dvou a to už celkem šlo. V 10 jsme byli v posteli.
Trochu jsme se báli, aby nám dlouhá cesta nezkazila výlet. Naše obavy byly ale liché, to nádherné lyžování za to určitě stálo. Navíc celková cena 1000Kč (skipas + benzín ve čtyřech lidech) je srovnatelná s cestou do Krkonoš, ale kvalitativně to srovnávat nejde.
Další fotky najdete v mé fotogalerii.
Šumava - dovolená na kolech
Minulý rok jsme s partou kamarádů absolvovali poznávací výlet po Řecku. I závěr letošního léta jsme si dlouho představovali v nějaké exotické destinaci, popijíc místní specialitku při teplém západu slunce. Přesto jsme nakonec zůstali věrni českým luhům a hájům a naším cílem se stala Šumava.
Místo pronájmu aut jsme zvolili cestu po vlastní ose. S bráchou jsme alespoň pořádně otestovali nové trekingové bicykly značky Kellys a náš kamarád Ivoš využil podobného, leč dříve vyrobeného vozidla. Přesto, že zpočátku naše expedice Šumava čítala nejméně stejný počet účastníků, jako expedice v minulém roce, nakonec jsme zbyli pouze my tři.
Kudy tudy cesta
Vyrazili jsme 31.srpna 2008 - já s bráchou z vysočiny, kamarád Ivoš již předchozí den z moravy. Poprvé jsme se srazili na Hlavním nádraží v Praze, odkud nás čekal první přejezd s plnou polní, neboť navazující vlak nám jel ze 4km vzdáleného nádraží Smíchov. Přejezd sám byl takovou zajímavou kulturní vložkou - nikdy by mě nenapadlo, že se po Václavském náměstí projedu na kole. S trochou štěstí jsme si potom stihli koupit párek v rohlíku a vyrazili jsme konečně směr Šumava. Skutečná cesta se vším všudy začala v Klatovech, odkud jsme se ještě tentýž večer přesunuli do kempu v Nýrsku.
Další den nás nepřivítal moc přívětivým počasím, dokonce jsme po pár kilometrech přes hodinu čekali v lesním přístřešku, než se déšť slituje. Vzhledem k tomu, že jsme stoupali z úpatí Šumavy (tedy jsme šlapali většinu cesty do kopce), nedělalo nám problémy zahřát celé tělo až po konečky prstů. Odměnou nám byly první panoramaticé výhledy na zamlžené kopce Šumavy. Je pravda, že některé kopce dokáží zvednout mandle, ale ten výhled nakonec stojí za to.
Během odpoledne jsme dorazili do Železné Rudy a odtud další den přes část Německa do Antýglu. Během toho nás na Německé straně čekal jeden "příjemný" kopeček z obce Scheuereck, který svou délkou okolo 3km a převýšením 330m nakonec bezkonkurenčně vyhrál mezi všemi Šumavskými kopci.
Koupání v Šumavské bystřině
V ten den jsme se dokonce stačili smočit ve Vydře, místní horské bystřině. Svěží až ledová koupel byla velkou výzvou, kterou jsme si nemohli nechat ujít. Ostré sluneční paprsky ale naštěstí pomohli překonat nižší teploty, které nás po celou dovolenou provázely.
Ráno jsme pokračovali dále a postupné snižování nadmořské výšky se pozitivně podepsalo na počtu ujetých kilometrů, kdy se pomyslná ručička tachometru zastavila lehce nad 90km. Zde musím upozornit, že jako netrénovaní cyklisté jsme s sebou vezli veškeré spacáky, stany, jídlo i zbytek potřebných věcí.
Ale je tu krásně, jako v Krumlově
Ve středu večer jsme se tedy ocitli u vodní nádrže Lipno, kde celá oblast okolo jeho přítoku ukončuje nádherné scenérie podhůří Šumavy a málo dotčená pole spolu se smíšenými lesy tvořila zajímavé přírodní kombinace. U lipna měla také naše cesta původně končit, podle plánu ale až v pátek. Další den jsme proto nabrali nový směr Český Krumlov, kde jsme na přespání využili vodáckého kempu. Večer jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít návštěvu tohoto nádherného historického města, nicméně zatímco vodáci byli plni sil a halekali až do ranních hodin, my jsme přes noc poctivě sbírali síly na další jízdu.
Ta pokračovala již poslední štací směrem k Českým Budějovicím, které jsme prohlédli jen v rychlém objezdu a pomalu jsme se začali chystat domů. Naše expedice skončila v pátek 5. září na chotěbořském nádraží. Tam nás další den čekalo i grilované prasátko, to už je ale jiná pohádka.
Šumava - brát nebrat?
Musím uznat, že pro cyklisty je Šumava velmi dobrý výběr. Na většinu míst auta nesmí a cesty jsou vesměs v dobrém stavu. Cyklistických stezek je na Šumavě oproti zbytku republiky opravdu požehnaně, takže je z čeho vybírat. Pro méně zdatné kolaře bych doporučil spíše rovinaté Jižní Čechy, Šumava je přeci jen pohoří, takže rovinaté odpočinkové úseky se hledají těžko. Alpy to ale nejsou, takže i průměrní cyklisté si určitě najdou své tempo a pokud se nepřežene denní plán, věřím, že dovolená na Šumavě vás nezklame.
Řecké šlapky
Abych to uvedl na pravou míru, nebudu tady vyprávět o řeckých lehkých děvách, nýbrž o řeckých toaletách. Jednalo se totiž o jeden z prvních šoků, které nás na naší cestě řeckem čekaly.
Byl krásný letní večer na jižním cípu poloostrova Chalkidiki, my jsme zrovna dorazili na pláž, kde jsme lokalizovali místo našeho prního noclehu. Vyzkoušeli jsme tamější vodu, byla příjemně teplá. Uvařili jsme si instantní polívku, seznámili jsme s místními potulnými psy. Krátce po setmění jsme začali rozmýšlet, co s načatým večerem. Nerozmýšleli jsme dlouho, osvětlený název "Restaurant" usměrnil naše kroky, kde se naší jasnou volbou stal lahvový Amstel za přijatelných 2 a půl EURa.
Po jedné a půl sklenici to začlo. U číšníka jsem se dopátral toalet, ten mě nasměroval do opodál stojící budky. Šok. Marně jsem hledal pisoár nebo dokonce obyčejnou mísu. Místo toho mě čekaly dvě keramické šlapky. Uprostřed díra. To je vše. Ještě víc jsem se ale zděsil nápisu "nezvhazovat papíry", na ně byl určený jednoduchý (stále otevřený) odpadkový koš. Bylo mi vysvětleno, že řecké odpadní trubky jsou natolik úzké, že by je případný toaletní papír mohl ucpat, proto se zbavování použitého (!!!) toaletního papíru řeší tímto nevlídným způsobem. Když jsem místní toalety opustil, stal se ze mě nový člověk. Od té doby dělím lidi na ty, kteří znají šlapky, a na ty, kteří je neznají... :-D
Naštěstí jsou dnes šlapky ve většíně míst již minulostí. Často sice budete muset vzít za vděk studenou mísou bez prkýnka a všudypřítomným, často nepříjemně zapáchajícím odpadkovým košem, ale alespoň si sednete. :)
Nakonec si stejně uvědomíte staré známe přísloví: "Všude dobře, doma nejlépe", což pokud se toalet týče, platí stonásobně.
